V rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost se na Gymnáziu v Kojetíně realizoval grantový projekt s názvem Zavádění nových metod vycházejících z právní praxe ve výuce společenskovědních předmětů, chemie a biologie na středních školách Olomouckého kraje.
Projekt byl zařazen do prioritní osy 7. 1. Počáteční vzdělávání a oblasti podpory Zvyšování kvality ve vzdělávání v Olomouckém kraji. Byl financován z prostředků Olomouckého kraje, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Evropského sociálního fondu.
Příjemcem podpory bylo Gymnázium, Kojetín, S. Čecha 683. Stanovené cíle pomáhali naplnit partneři projektu – Soudcovská unie ČR, Univerzita Palackého v Olomouci a Gymnázium Jakuba Škody v Přerově.
Projekt běžel od února 2010, datum ukončení bylo stanoveno na leden 2012. Jeho realizace proběhla ve třech etapách takto:
1. Příprava a tvorba výukových modulů na základě případů ze soudní praxe. Výukové moduly zahrnují problematiku trestního práva, občanského práva a také oblast kriminalistické chemie a biologie. (únor 2010 – srpen 2010)
2. Pilotní výuka modulů zaměřených na právní praxi, která je realizována na Gymnáziu, Kojetín, S. Čecha 683 a Gymnáziu Jakuba Škody v Přerově. (září 2010 – červen 2011)
3. Evaluace a monitoring. (červenec 2011 – leden 2012)
Celkový rozpočet projektu je 4 100 000,- Kč. Z části těchto finančních prostředků byla vybavena moderní výpočetní technikou jedna učebna školy, ve které probíhá výuka podle vytvořených výukových modulů.
Přínos projektu spočívá ve zkvalitnění výuky společenských věd, biologie a chemie na středních školách, a to na základě využití reálných případů ze soudní praxe. Žáci mají možnost seznamovat se s problematikou práva netradiční a velmi zajímavou formou.
za realizační tým
Mgr. Jaromír Růžička
Svět filmu – Loupežné přepadení
I mně se poštěstilo být součástí velkého projektu našeho gymnázia. Filmová realizace projektu byla rozložena do několika dní. V první etapě se natáčelo v Kojetíně loupežné přepadení. Pro všechny to byl den plný překvapení, jelikož nikdo neměl doposud žádné zkušenosti s profesionálním filmovým týmem. Ale vše nakonec proběhlo v příjemné atmosféře díky přístupu všech zainteresovaných.
Po naprosto bezkonkurenčně akčním výstupu všech našich herců v Kojetíně jsme se o pár dní později s celým štábem přesunuli do Přerova na okresní soud. Tam už na nás čekali další profesionálové. Tentokrát ale z jiného oboru, a sice justice. Další část se natáčela v soudní síni, kde už bylo zapotřebí větší množství filmové techniky. Všichni jsme jen s nadšením pozorovali, co všechno je nutné k několikaminutovému výstupu. Všude v jednací síni nás obklopovaly různé šňůry a kabely a v každém rohu nás nekompromisně zaznamenávala kamera. Celé natáčení bylo doprovázeno nepříjemným dusnem a horkem v místnosti. Vše muselo být dokonale odizolováno od okolních zvuků. První momenty před kamerou pro nás byly docela těžké, jelikož smích a stud dohromady nešlo v daném okamžiku odbourat. Není divu, že bylo zapotřebí několika střihů a nových záběrů. Avšak po několika chvílích se nám všem podařilo vytvořit příjemnou atmosféru. Stali se z nás téměř profesionálové! Po soudním procesu pro některé den ještě nekončil. Následoval přesun na místo, kde se natáčela další část projektu, a to rozhovor o trestné činnosti pytláctví s panem Ing. Hönigem. Zde jsem si zahrála na moderátorku. Kladla jsem panu Hönigovi předem připravené otázky. Vše se odehrávalo v lese u hájenky, což vytvořilo dokonalou kulisu. V mé poslední roli jsem měla tu čest podívat se do filmových ateliérů Zlín. To byla poslední tečka za filmovým zpracováním. Vžila jsem se do role dabérů a vyzkoušela jsem si jak se dá můj hlas použít pro různé podněty. Ale nic nebylo tak jednoduché, jak se možná zdá. Například nadabovat spravedlnost či řádně vyslovit značku Wolksvagen, to pro mě bylo docela tvrdým oříškem. Naštěstí v dnešní moderní době počítačů a vyspělé techniky se dá i, jak se říká, malý kašpárek použít pro velké divadlo. Pro mě to byl ovšem nezapomenutelný zážitek, který mi umožnil nahlédnout i do pozadí tvorby filmů. Tolik práce se skrývá za filmem, na který se v sobotu doma pohodlně podíváme. Jen těžké si to představit, je třeba to zažít! A proto přeji našemu gymnáziu ještě hodně takových projektů, které umožní dalším a dalším studentům a učitelům poznat nepoznané. Tak, jako to bylo umožněno mně. Jen tak dál!
Natáčení klipu k projektu aneb „Tvař se, že je ti to líto…“
Nejsem členem ochotnického divadla a jestli jsem někdy hrál, bylo to naposledy ve školce a to už si nepamatuji. Takže v herecké branži jsem amatér. Přesto jsem se s kamarády a spolužáky zároveň, ještě jako student třetího ročníku Gymnázia Kojetín, přihlásil k projektu „Zavádění nových metod vycházejících z právní praxe ve výuce společenskovědních předmětů, chemie a biologie na středních školách Olomouckého kraje“. Krátký klip z oblasti trestního práva, ve kterém jsem se spolužáky hrál, natáčela, podobně jako ostatní klipy projektu, společnost FILMFEST, s.r.o.
Náš velký den začal jednoho červencového rána, kdy jsme dojeli vlakem do Přerova. Až jsme byli všichni, odebrali jsme se k soudu. Sám jsem si předem vybral roli obžalovaného a text jsem měl naučený celkem dobře. A jelikož měl být náš klip natočen podle skutečného příběhu, měl jsem na členy realizačního týmu otázky typu: „Jaký mám zvolit projev?“, „Mám stát strnule?“, nebo „Jak se ve skutečnosti během výpovědi obžalovaný tvářil?“. Dostalo se mi stručné odpovědi: „Tvař se, že je ti to líto… naučené to máš, takže budeš říkat, že činu lituješ a když u toho budeš vypadat sklesle, přidá to na váze polehčující okolnosti.“ Jestli se jako amatér umím tváři sklesle, to už můžete posoudit sami, pokud se rozhodnete klip zhlédnout. Celé natáčení proběhlo poměrně hladce. Minimum scén se točilo na vícero pokusů. Největším problémem bylo horko. Aby hluk ulice neškodil kvalitě zvuku, musela se v soudní síni zavřít všechna okna a červencové odpoledne během pár minut udělalo své. Kamarádi a já jsme se s horkem a dusnem dokázali vypořádat po svém – mohli jsme přijít v tričku a kraťasech. Jenže pan soudce jeho dva přísedící a státní zástupce museli ve svých talárech opravdu trpět. Naštěstí vše bylo rychle za námi a po pár hodinách jsme mohli jet domů.
Nakonec bych ještě rád doplnil, že celá akce i přes nepříjemné dusno proběhla v naprosto uvolněné atmosféře. Moje obavy, stejně jako obavy spolužáků zda máme své role naučené dobře, byly brzo zažehnány. Nakonec nám pan soudce řekl, že byly naučené možná až moc dobře a že jsme to pojali opravdu zodpovědně. Se všemi se nám skvěle spolupracovalo a minimálně pro mě to bylo příjemné zpestření začátku letních prázdnin a zároveň malé nakouknutí do herecké branže. Snad si nás všimne někdo z Hollywoodu :-).
Obžalovaný Jan Václavík může všem podobnou akci jen doporučit. Stojí to za to!