Už přes 100 dní je Ukrajina ve válce. Počáteční šok z toho, co se může stát suverénnímu státu, vystřídala vlna solidarity, která se dotkla i našeho gymnázia. Počátkem března jsme uspořádali finanční i materiální sbírku. Finanční sbírku jsme chtěli směřovat na pomoc konkrétním lidem
na Ukrajině a v tom nám moc pomohla paní Olga Měrková, která se
na Ukrajině narodila a pořád tu má kontakty na řadu lidí. Moc nás potěšilo, kolik žáků, rodičů a kantorů se do sbírky zapojilo.
Celkem se ve sbírce vybralo 80 tisíc Kč. Léky a zdravotnický materiál bez marže za tyto peníze zprostředkovala lékárna U Zlatého Lva v Kojetíně, lékárna Benu v Chropyni a lékárna Medica Kroměříž. Zdravotnický materiál věnovali i pan Aleš Meduna z Kojetína, MUDr. Pavel Peša z Chropyně a paní Jitka Dvouletá z Kroměříže. Do sbírky svou troškou přispěl také každý, kdo si za libovolný příspěvek koupil malovaný kamínek, který malovali žáci ve výtvarné výchově. Přispěli také svými výtvarnými díly Pavel a Roman z 1. ročníku, jejichž obrázky z výtvarné výchovy si odnesli vyznavači výtvarného umění. Celkem se tedy na Ukrajinu posílaly léky a zdravotnický materiál v hodnotě 110 tisíc Kč.
Chtěli bychom touto cestou moc poděkovat všem, kteří se do sbírek zapojili. Paní Měrková, která od nás léky a zdravotnický materiál přebírala a odvážela ho na Ukrajinu, se k poděkování připojuje. Podle ní nezáleží
na tom, jakým způsobem pomáháme, či komu, ale důležité je, že se k tomu odhodláme a pomůžeme svou dobrosrdečností potřebným lidem.
Paní Měrková už Ukrajinu od začátku konfliktu navštívila třikrát. Poprvé to bylo dva týdny po invazi 11. března, podruhé 31. března a naposledy 29. dubna. Až teď si uvědomuje, jak byla v březnu odvážná, ale brala pomoc své rodné zemi jako samozřejmost. Poprvé došlo k předání humanitární pomoci na polsko-ukrajinském hraničním přechodu Korczowa-Krakovec v 8 hodin ráno. Jela přes noc, aby na přechodu byla hned ráno, dřív než budou na hranicích velké kolony. Pohled na ženy a děti prchající před válkou byl zdrcující. Nikdy by si paní Měrková nepomyslela, že se něco takového může v 21. století na evropském kontinentu stát.
Druhá cesta na Ukrajinu byla pro paní Měrkovou ještě více znepokojivá. Rozhodla se další humanitární pomoc dovézt přímo do určených nemocnic. Po cestě kolem Lvova viděla stoupající černý dým. Když se ptala, co se stalo, zjistila, že před půl hodinou tam spadla raketa. Bylo těžké se odhodlat a pokračovat dál, přeci jenom v Česku má dvě děti. Zmocnil se jí nepopsatelný strach. Nakonec ho překonala a léky v nemocnicích předala. Dostalo se jí vřelého přivítání od vedení, zranění vojáci byli také moc vděční za pomoc. Poblíž jedné nemocnice byl menší výcvikový tábor. Ten paní Měrková také navštívila a byla moc hrdá na svůj národ. Moc by si přála, jako všichni Ukrajinci, aby byl mír.
Paní Měrková děkuje Gymnáziu Kojetín, vedení gymnázia, celému kolektivu učitelů, žákům a rodičům, že podpořili a pomohli, aby ukrajinský národ lépe zvládal nelehkou situaci. Díky sbírce na gymnáziu dvakrát odvezla plnou dodávku léků do ukrajinských nemocnic. Osobně děkuje i paní učitelce Petře Pavlíčkové, která zprostředkovávala komunikaci paní Měrkové s gymnáziem a nákup léků v lékárnách. Děkuje i rodině Brabcových z Kroměříže, která zajistila dopravu na Ukrajinu a Českému červenému kříži v Kroměříži za plnou podporu při humanitární pomoci. Poděkování náleží i školám, které se zapojily do vzdělávání ukrajinských dětí. A v neposlední řadě děkuje občanům České republiky za pochopení a solidaritu s Ukrajinci daleko za hranicemi, ale také těmi, kteří před válkou utekli k nám.
