Hned v druhém zářijovém týdnu se vydali naši nejmladší žáci na Adaptační kurz do Koutů nad Desnou. Letos poprvé jsme cestovali vlakem, a i když jsme museli čelit výlukám a náhradní dopravě, do Ski Areálu Kareš jsme přijeli v dobrém čase. Vítalo nás krásné počasí a usměvavé instruktorky Jana a Eva z DDM Kojetín. Zábavný program plný her a poznávání svých spolužáků mohl začít.
Již chvíli po příjezdu do Koutů se žáci začali seznamovat pomocí pohybových i komunikativních her, jejichž cílem bylo zapamatovat si jména svých spolužáků za využití doplňkových informací a motorických vjemů. Mezi jednu z prvních aktivit ale patřilo i vyjádření očekávání a obav, kdy nejčastější témata byla spřátelení s novými spolužáky, tolerance vůči druhým, vzájemná spolupráce, zábava a také hry.
Odpoledne jsme strávili v areálu Kareš a v různě obměňovaných týmech žáci hráli např. „duc duc“ či přírodní florbal. Počasí nám přálo, a tak jsme mohli strávit na čerstvém vzduchu celý zbytek dne. Nejoblíbenější hrou se jednoznačně staly „Speed cups“, při níž měl každý žák v družstvu přidělenou určitou barvu a vždy pouze jeden hráč vybíhal k instruktorce DDM zjistit, jakým způsobem má své družstvo naaranžovat, aby co nejpřesněji zobrazovalo postavení na obrázku. Touto hrou si všichni procvičili jak svou paměť, tak i vzájemnou spolupráci, efektivní komunikaci i rychlý běh a prostorové chápání. Hra se žákům líbila natolik, že byla na vyžádání zařazena do programu i poslední kurzovní den a nejspíš si ji zopakujeme i v hodinách tělesné výchovy.
Ve čtvrtek jsme se v dopoledních hodinách vydali do lesa, ale než jsme se dostali na místo, seznámili jsme se s místní ochočenou samicí divokého prasete, Ripinou, která za námi ihned po zavolání přišla k plotu svého výběhu a vítala naše nejmladší žáky ve svém kraji. Poté žáci v lese hráli mnoho kooperativních her jako např. bandity či lesní crocket, u nějž si hráči navzájem radili nejlepší strategii pro nejpřesnější úder do míčku, který museli provést vytyčenou trasou přes klestí, dolíky i kořeny stromů. Pro některé naše žáky to byl první pobyt v lesní krajině v životě. Odpoledne k nám počasí moc milostivé nebylo, to nás ale nepřekvapilo. Osmisměrky žáci luštili v teple a suchu chaty, a když přestalo pršet, přesunuli jsme se pod místní sjezdovku, kde se všichni s chutí zapojili do večerní tiché pošty. Jelikož výchozí souvětí představovalo pro paměť značnou výzvu, výsledná věta se mu ani zdaleka nepodobala. Žáci si na vlastní kůži vyzkoušeli, že s předáváním informací vznikají informační šumy a k ostatním lidem se často dostane zpráva ve zcela odlišném znění, čímž mohou vznikat pomluvy a nedorozumění.
Pátek, poslední den našeho kurzu, nás vítal prosluněnou oblohou, a tak jsme mohli už po snídani využít hřiště na minigolf i si zahrát fotbal na víceúčelovém hřišti. Žáci stihli ale i uklidit chatu po našem pobytu, sbalit si zavazadla, naložit je zpět do auta a věnovat se ještě sobě navzájem při dalších soutěžních aktivitách. Před odjezdem obdrželi všichni žáci od instruktorek DDM Kojetín účastnický list s názvem „Od primy do oktávy“ a měli možnost se seznámit i s třídní učitelkou prostřednictvím psaných otázek. Žáky zajímaly více méně stejné věci, a to, kdy třída vyrazí na další kurz či exkurzi, zvídaví byli ale zejména stran osobních záležitostí třídní učitelky. Nakonec jsme se museli přesunout k vlakové stanici, abychom stihli náš spoj z hor zpět na Hanou.
Do Kojetína jsme se vrátili téměř zázračně v naplánovaném čase, což byla zásluha všech z nás obzvláště při přestupu v Olomouci. Tam ale třída spolupracovala perfektně a ukázala, že se skládá ze svědomitých mladých lidí, a takové u nás na gymnáziu v Kojetíně vidíme rádi.
Tímto chci třídě prima popřát do jejích následujících osmi let společných studií mnoho úspěchů ve studiu i mimoškolních aktivitách, hezké vztahy mezi spolužáky i s učiteli a také spoustu společné zábavy.
