Brzké začátky má hlavní organizátorka našich výšlapů za poznáním Olomouckého kraje, Mgr. Nosková, asi v genech…, a tak jsme se i tentokrát jak bludičky scházeli za ranního šera na kojetínském nádraží, abychom vyrazili vstříc novému dobrodružství, tentokrát na Helfštýn.
Vstupenkou byly: vyplněný kvíz (abychom něco málo věděli), hruška (abychom uctili legendu), drak (abychom dračili cestou, a ne na hradě), polínko (abychom neměli lehký batoh), špekáček (abychom neměli hlad a netahali polínka zbytečně) a podkova (abychom si připadali jako kováři z Hefaistonu).
A pak už to šlo ráz na ráz: přestup v Přerově, výstup v Lipníku, pochod přes město směrem k hradu se zastávkou v polích u Týna, kde jsme vypustili z batohů své.. no ne zrovna Krakeny, ale líté draky. Ti se pak honili po obloze, zatímco jejich krotitelé měli v oranici zcela přízemní starosti :-).
Počasí bylo i v listopadu aprílové: slunce střídal déšť i sněhové krupky doprovázené mrazivým větrem, a tak jsme na hrad dorazili tak trochu s ledovou krustou na obličeji i na rukou…
Čekání na kastelána nám paní Kusáková z knihovny zpříjemnila četbou pověsti o plané hrušni a pak už se otevřely brány hradu a my mohli vstoupit do hradního komplexu a obdivovat propojení historie s moderní architekturou = propojení kamene, dřeva, oceli a skla. Úchvatný dojem byl umocněn vystavenými výrobky uměleckých kovářů, kteří se zde pravidelně scházejí u příležitosti festivalu Hefaiston.
Na opékání špekáčků nakonec nedošlo, a tak jsme museli vzít zavděk svačinami z domu, sladkým překvapením od paní knihovnice, hruškami ze supermarketu a vanilkovými podkovami, o nichž si troufli někteří odvážlivci tvrdit, že jsou to rohlíčky…
Spadané listí nám šustilo pod nohama, když jsme scházeli k autobusu, jimž jsme se vydali domů do tepla a za rozsvěcením vánočního stromu v domovském Kojetíně.