Zima nás letos překvapuje po letech strádání nebývalou intenzitou mrazivého počasí, čehož jsme se snažili využít a naplánovali si naše VýleT(í)me na Valašsko do CHKO Beskydy, konkrétně k Pulčínským skalám a ledopádům.
Pulčínské skály lze považovat za největší skalní město v této části Moravy; jsou tvořeny skalními stěnami, kamenným mořem, sutěmi a pseudokrasovými jevy. V zimním období se v kaňonu, jemuž se říká Propadlý hrad, tvoří ledové rampouchy jedinečné svým zbarvením s odstíny žluté, oranžové až hnědé barvy. Toto unikátní zbarvení způsobuje sněžná řasa žijící v ledu.
Vyrazili jsme z Kojetína za ranního kuropění vlakem a busem do Lidečka. Výchozí bod – Čertovy skály – jsme využili k připomenutí legend vážících se k tomuto místu a dalším pověstmi opředeným zastávkám na trase. Zdroj informací nám tradičně poskytla naše věrná souputnice, paní I. Kusáková z MěKS Kojetín.
Ale letošní počasí nás překvapilo podruhé – teplota se oproti původním předpokladům rozhodla tentokrát stoupat hodně vzhůru nad bod mrazu, a tak jsme místo po ledu klouzali po bahnitých lesních stezkách… Ale ani to nám nezabránilo ujít skoro 12 km, přeskočit potůček, vyšplhat se na vrcholy skal, udělat si skupinové foto s deštěm a teplem poněkud pohublým ledopádem, nacvičit divadelní scénku takřka antických rozměrů coby úplatek k plánované písemce z literatury kvintánů a sestoupat do Francovy Lhoty s obavami, zda řidiči pustí do autobusu skoro třicet poutníků obalených hliněnou krustou…
Shovívavosti dopravců a naší urputnosti patří díky za to, že jsme se v podvečer ocitli na konci cesty zpátky na základně v Kojetíně😊; a Šimonovi Škrkánkovi ze 2. ročníku za uměleckou dokumentaci celé naší akce (viz fota).
