Sraz 4.40 na nádraží v Kojetíně – nevěřili jsme vlastním očím, ale ano, všichni (nebo skoro všichni 😊) se dostavili včas. Včas přijel i vlak, takže jsme měli v Přerově prostor na to, abychom v pekárně dokoupili zásoby čerstvého voňavého pečiva, než jsme se usadili do autobusu, který nás vyvezl na Ovčárnu, kde byl začátek naší túry.
A začátek patřil do říše snů…, těch snů, kdy se raději chcete probudit a štípnout se, abyste se přesvědčili, že co se zdá, je sen… Nás však čekala realita hor a Jeseníků: sníh, čerstvý bílý sníh všude kolem!!! Ano, opět jsme nevěřili vlastním očím, ale nevěřit hlasitému cvakání zubů v mínus 3 stupních nešlo. Takže nastalo nekompromisní procitnutí a po něm jsme spatřili na té všeobjímající bílé nádheře 27 Hanáků, z nichž třetina to lidově řečeno nevychytala s oblečením ani obutím.
Proběhla tedy strategická porada, jejímž výsledkem bylo konstatování, že počasí je vždycky, doprovázené rozhodnutím, že to dáme, pokud budeme opatrní a navzájem si vypomůžeme, což se stalo nezbytným předpokladem pro úspěšný přesun v exponovaných místech sestupu podél Bílé Opavy do Karlovy Studánky. A fungovalo to napříč všemi věkovými skupinami i pohlavími a navzdory chumelenici, která jen dotvářela nevyzpytatelnost horského klimatu!!! Takže když jsme si zhruba po více než třech hodinách adrenalinu v Karlově Studánce už za slunečného počasí (apríl si s námi opravdu pohrál) dávali v restauraci Džbán zasloužený oběd, mohli jsme být hrdí na to, jak jsme cestu zvládli.
