Studenti i studentky kojetínského gymnázia mají za sebou letošní první turistické putování po stopách lávové činnosti v ČR. Na cestu jsme vyrazili v pátek 27. října. Opět brzkým ranním vlakem přes Nezamyslice do Zábřehu, přesedli kvůli vlakovým výlukám na autobus do Moravského Berouna a dalším přestupem se dostali až do Meziny. Obec Mezina, ležící blízko přehrady Slezská Harta, ukrývá skutečné pozůstatky aktivní sopečné činnosti a místo, které jsme hledali, tedy místní lávový proud, je natolik výjimečné a působivé, že jej skutečně nešlo minout. Je to fascinující přírodní úkaz, kde sopečná činnost vytvořila jedinečné kameny ve tvaru hexagonů, tyčící se v majestátní čedičové varhany. Stačili jsme si tamní atmosféru užít jako vždy do puntíku. Posvačili jsme, odpočinuli si, prozkoumali kdejakou skulinu a noru a primánské baťůžky se zatížily těžkými vzorky pro potěšení své zeměpisářky Aličky.
Velkým objevem byla pro studenty i nedaleká Venušina sopka, která jako by přestala chrlit lávu teprve nedávno. Jedná se o čtvrtohorní sopku, na jejímž vrcholu je plochý kráter a boční krátery s lávovými jeskyněmi, které jsme měli možnost procházet a obdivovat jejich zákoutí. Venušina sopka sice působí jako bychom se vrátili v čase, ale její podoba se už stihla změnit v nedávné době činností člověka, konkrétně těžbou popelovin.
Počasí stálo skutečně při nás, protože v průběhu dne se sice slunečné, ale větrnější počasí změnilo v trvalejší déšť až na zpáteční cestě vlakem zpět do Kojetína. Příští putování na sebe nenechá dlouho čekat. Na řadě je totiž listopadové stopování osudu jedné brněnské židovské rodiny, která stihla uniknout před nacistickým Německem těsně před začátkem 2. světové války. Zanechala však za sebou unikátní architektonický a technologický skvost své doby, známou vilu Tugendhat. Takže se těšíme zase za měsíc, kdy se s Vámi podělíme o zážitky spíše historické, než turistické. Ale v Brně snad nějaké ten kopec taky majó.
Studenti i studentky kojetínského gymnázia mají za sebou letošní první turistické putování po stopách lávové činnosti v ČR. Na cestu jsme vyrazili v pátek 27. října. Opět brzkým ranním vlakem přes Nezamyslice do Zábřehu, přesedli kvůli vlakovým výlukám na autobus do Moravského Berouna a dalším přestupem se dostali až do Meziny. Obec Mezina, ležící blízko přehrady Slezská Harta, ukrývá skutečné pozůstatky aktivní sopečné činnosti a místo, které jsme hledali, tedy místní lávový proud, je natolik výjimečné a působivé, že jej skutečně nešlo minout. Je to fascinující přírodní úkaz, kde sopečná činnost vytvořila jedinečné kameny ve tvaru hexagonů, tyčící se v majestátní čedičové varhany. Stačili jsme si tamní atmosféru užít jako vždy do puntíku. Posvačili jsme, odpočinuli si, prozkoumali kdejakou skulinu a noru a primánské baťůžky se zatížily těžkými vzorky pro potěšení své zeměpisářky Aličky.
Velkým objevem byla pro studenty i nedaleká Venušina sopka, která jako by přestala chrlit lávu teprve nedávno. Jedná se o čtvrtohorní sopku, na jejímž vrcholu je plochý kráter a boční krátery s lávovými jeskyněmi, které jsme měli možnost procházet a obdivovat jejich zákoutí. Venušina sopka sice působí jako bychom se vrátili v čase, ale její podoba se už stihla změnit v nedávné době činností člověka, konkrétně těžbou popelovin.
Počasí stálo skutečně při nás, protože v průběhu dne se sice slunečné, ale větrnější počasí změnilo v trvalejší déšť až na zpáteční cestě vlakem zpět do Kojetína. Příští putování na sebe nenechá dlouho čekat. Na řadě je totiž listopadové stopování osudu jedné brněnské židovské rodiny, která stihla uniknout před nacistickým Německem těsně před začátkem 2. světové války. Zanechala však za sebou unikátní architektonický a technologický skvost své doby, známou vilu Tugendhat. Takže se těšíme zase za měsíc, kdy se s Vámi podělíme o zážitky spíše historické, než turistické. Ale v Brně snad nějaké ten kopec taky majó. J
